Vítejte

Zde najdete něco o mě

    Takže, jsem takový jaký jsem a budu takový jaký budu. Jestli nevíte co jsem tím chtěl říct, tak to znamená, že jsem prostě jen taková určitá forma života žijící na planetě zvané Země. Vše začalo dnem mého narození (ale to vám je určitě jasné). Narodil jsem se dne 11. září a zemřel jsem... ...A vůbec - nevím proč bych vám to měl říkat. Takže zpět k tomu narození. Narodil jsem se a dostal jsem svaté jméno Jan. Pokud jste do této chvíle ještě nezjistili mé celé jméno, které je uvedeno na titulní stránce, můžete ho shlédnout i zde: Jan Prokopenko. Možná vám toto jméno zní poněkud divně a říkáte si, že jsem pravděpodobně nějaké ruské národnosti. Ale vůbec ne. Jsem Čech jako poleno. Mé jméno opravdu pochází z Ruska. Dostalo se sem příchodem mého zřejmě hodně vzdáleného předka z Ruska. Počátky mého ranného dětství bych raději zestručnil, jelikož si toho o mém dětství moc nepamatuji. Né že by má paměť byla rovna harddiskům 90. let, ale je to tím, že je to už dávno a velikost mého tehdejšího mozku připomínala spíše malé jablko. Tuto svou historii znám pouze z vyprávění rodičů a z mých fotografií.

Byl jsem poměrně tiché a klidné dítě. Své hračky jsem zásadně nikdy nerozbíjel ani jsem nikdy nesrážel dvě autíčka dohromady jak to děti dělají. Některé hračky mi zůstali do dnes. Sice nevím k čemu mi jsou, ale prostě je ještě v krabici mám. Moje dětství hodně ovlivnila má sestra Petra, která je o jedenáct měsíců starší. Tudíž jsem byl v rodině nejmladší a proto jsem byl vždycky taková nižší vrstva. Tedy alespoň jsem si vždycky tak připadal. Bez ní by byl můj dětský svět úplně jiný. Myslím, že chudší. A neměl bych se s kým rvát :-). 

A můj život šel pořád dál a dál. Začal jsem chodit do školky. Tam jsem poznal spoustu nových dětí. Některé si ještě zřetelně vybavuji. Školku jsem úspěšně dostudoval (dostal jsem vyznamenání ze spaní po obědě). Jako každé dítě jsem se do školy těšil. Ale jen do té doby než jsem zjistil, že se ve škole musí taky něco dělat, a že se tam po obědě nechodí spát. A čas utíkal a roky běžely a já jako vždy průměrný žák jsem se dostal do deváté třídy (pořád jsem si stěžoval, že devátá třída byla uzákoněna rokem, kterým jsem měl končit základní školu). Poté jsem začal navštěvovat střední odbornou školu, kde jsem začal studovat obor mechanik, elektronik pro spotřební elektroniku se zaměřením na slaboproud. Tam jsem úspěšně ukončil mé odborné snažení a vyšel jsem ze školy s maturitním vysvědčením v ruce s celkem výborným prospěchem. Na vojnu se mi nechtělo (a komu taky jo Jo :-)), tak jsem nastoupil na Vyšší Odbornou Školu v Liberci obor Počítačové systémy, kde doposud studuji prvním rokem doufajíc, že mi tu pomohou se stát diplomovaným specialistou přes počítačové systémy. Tento článek píšu 2.1.2002 a jsem právě v 1.ročníku. Takže pokud se datum toho, kdy čtete tento článek hodně liší od tohoto data, mám možná už dávno po škole a jsem někde na jiné škole, nebo jsem právě na vojně a nebo jsem zcela úplně někde kdo ví kde a dělám kdo ví co. Může se stát i to, že váš reálný čas je daleko vzdálený od roku 2002 a já jsem už mnoho let po smrti. Ale tímto bych tento článek nerad ukončil a proto vám povím něco veselejšího o mém prostředí. No spíše vám přiblížím svůj momentální život pomocí níže zobrazených fotografií.